Švýcarsko - náhodné setkání s kozorožci
Spíše náhodou jsem na jeden den v srpnu 2013 zavítal do Urnských Alp v centrální části Švýcarska. Večer byl na letní období chladný jen s teplotou mezi 5 – 7°C a okolní hory pokrývala neprostupná vrstva mlhy. Předpověď počasí na druhý den slibovala slunečnou oblohu, a tak bylo nutné vydržet. Ve spacáku v autě na Sustenpassu v nadmořské výšce 2224mnm bylo teplo a příjemně. Nad ránem se skutečně jako švihnutím kouzelného proutku náhle mlha rozplynula a nádherně svítily hvězdy tak, jak dokážou svítit ve vysokých nadmořských výškách daleko od světel lidských obydlí.
Ráno se slunce někde za východními kopečky začalo probouzet a bylo nutné vstát a stoupat k výšinám. Výchozí bod stoupání byl u parkoviště malého bufetu Chli Sustli v nadmořské výšce kolem 1900mnm. Krátce se šlo podél potoka Sustlibach, který na dohled padal ze skalního stupně jako vodopád. Záhy stezka strmě stoupala k chatě Sustlihütte (2257mnm). Od chaty se nabízely krásné výhledy do údolí, na horské štíty a na horní partie ledovce Steingletscher. Sluneční paprsky nejdříve rudě osvětlovaly vrcholky alpských štítů, až postupně ozářily celé hory. Příjemné je se na chvíli zastavit a vstřebávat kouzlo hor v ranním světle.
Vydali jsme se pěšinou směrem ke hřebeni Grassengrat. Zdolávali různé malé skalní stupně, přecházeli či obcházeli ztvrdlá sněhová pole a kochali se výhledy na hory. Slunce krásně svítilo a nebe bylo zcela bez mráčku. A pak náhle ve výšce kolem 2600mnm se to přihodilo. Mezi balvany se začali pohybovat dva kozorožci, mladí samci. Nějak o nás nejevili zájem a tak jsem se mohl začít s vhodnou foto technikou přibližovat. Měl jsem zpočátku obavy z jejich útěku. Za krátko zmizeli za skalnatým hřbítkem, ale opatrně jsem je následoval. Jen těžko bych dříve uvěřil, že se ve volné přírodě potkám s kozorožci. O to více mě překvapilo, jak při fotografování doslova spolupracovali, pózovali či jen zalehli, vyhřívali se na slunci a kochali pohledem do údolí. Mohl jsem se k nim postupně přiblížit na vzdálenost ca 10m. Do těch míst zdá se příliš mnoho lidí nechodí a zvířata nejsou vystresována a doufám ani ochočena. Určitě jim je zcela jasné, že člověku na balvanitých strmých stráních kdykoliv utečou.
Po půlhodině fotografování nastal čas pokračovat v cestě ještě výše, přelézt ledovcové pole a usadit se kousek pod vrcholem ve výšce ca 2700mnm a vychutnávat atmosféru vysokých hor. Dolů již cesta ubíhala rychleji a nutno dodat i bez zadýchávání. Nádherná krajina a krásné náhodné setkání s kozorožci, strážci skalních štítů.
